K nákladům oprávněného a exekuce v případě bezvýslednosti

datum: 22.11.2019

Obvodní soud pro Prahu 3 ve svém usnesení č.j. 35 EXE 846/2019-35 z 18. listopadu 2019 dovodil ve vztahu k nákladům oprávněného při jeho souhlasu se zastavením exekuce navrženým povinným pro jeho nemajetnost, že ač bylo namístě rozhodnout v souladu s ustanovením § 89 e.ř., s přihlédnutím k mimořádným aspektům případu (jakkoli soud zohlednil, že exekuce byla vedena důvodně a oprávněnému tak vznikly náklady účelně vynaložené k vymáhání nároku dle ustanovení § 87 odst. 2 e.ř.) je zřejmé, že přiznáním náhrady nákladů řízení oprávněnému by byl pouze konstruován další nevykonatelný exekuční titul. S odkazem na ust. § 150 o.s.ř. proto oprávněnému náhradu nákladů exekuce nepřiznal.

 

Tímtéž rozhodnutím ve vztahu k nákladům exekuce poukázal na právní názor Ústavního soudu ČR uvedený v nálezu IV. ÚS 1903/07-1, že oprávněnému může být uložena povinnost náhrady nákladů řízení jen v situaci, kdy k objektivní skutkové okolnosti zastavení exekuce z důvodu nedostatku majetku povinného přistoupí i konkretizované okolnosti subjektivní povahy (procesní zavinění oprávněného). Procesní zavinění oprávněného nelze bez dalšího založit pouze na jeho dispozičním úkonu – návrhu na nařízení exekuce. Rovněž se ztotožnil s právním názorem Ústavního soudu ČR uvedeným v nálezu III. ÚS 3304/09-1, že není protiústavní, jestliže za situace, kdy exekuční řízení je zastaveno pro nemajetnost povinného a kdy oprávněný nenese žádné procesní zavinění za zastavení, soud nepřizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči oprávněnému, když riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat k uhrazení nákladů exekuce, nese exekutor, přičemž toto riziko nelze přenášet na osobu oprávněnou.

Zpět