Soud při posuzování splnění podmínek pro vstup nového oprávněného do řízení posuzuje toliko kvalifikované listiny, ze kterých se podává, že právo z exekučního titulu přešlo na jiného, přičemž existence zvláštních právních skutečností, na jejichž základě oprávněný není v řízení aktivně legitimován, a které nevyplývají ze samotné listiny o postoupení pohledávky (například tvrzení povinného o neplatném postoupení pohledávky) může být efektivně uplatněna až k návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., přičemž uvedené platí i pro poměry exekuce vedené dle ex. řádu, jehož ustanovení § 36 odst. 3, 4 a 5 jsou rozhodným ustanovením § 107a a § 256 odst. 1, 2 o. s. ř. obdobná.
Přes výše uvedené závěry se připouští, aby soud ve výjimečných případech zamítl návrh oprávněného podle ustanovení § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž ve svém nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř., tedy zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy (srov. například též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013). Účelovost postoupení pohledávky přitom nelze ztotožňovat s pouhou obavou, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, hrozba zneužití postoupení pohledávky z pohledu náhradu nákladů řízení musí v návaznosti na konkrétní okolnosti nabýt reálné podoby (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013). Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi dle § 107a o. s. ř. přitom může dle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013), postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013). Soudy by svou pozornost měly soustředit i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, na patrný nedostatek typického komerčního motivu postoupení (jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, je-li nejasný jeho majetkový a obchodní substrát atd.) a na případném podezřelém základě by se měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky - procesním uznáním tvrzeného postoupení pohledávky - mohou pro dané řízení nastat.
Usnesení Ústavního soudu ze dne 27. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 1431/2016 zohledňuje fázi řízení, v níž byl návrh na změnu účastníka podán a definuje návrhy obstrukční. Právu zneužívajícímu postupu potom nenáleží ochrana v řízení před obecnými soudy.
Otázkou solventnosti procesního nástupce oprávněného se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 13. října 2016, č. j. 20 Cdo 3537/2016-360, ve kterém uvedl, že ke zneužití práva v souvislosti s návrhem na vstup nového oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. může dojít ve dvou různých situacích. První situací je stav, kdy zneužitím práva je tento procesní návrh sám o sobě (nikoli ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávky, která je hmotněprávním důvodem pro jeho podání), a to s ohledem na skutečnosti, které existovaly v době jeho podání a z jejichž existence bylo třeba vyvodit, že cílem návrhu je výhradně nastolení průtahů v řízení nebo způsobení újmy jiným účastníkům řízení (případně exekutorovi), jež může spočívat i v tom, že případná pohledávka na náhradu nákladů exekuce bude vůči novému oprávněnému obtížně vymahatelná. Druhou situací je stav, kdy zneužitím práva podle ustanovení § 8 obč. zák. s cílem poškodit zájmy jiných účastníků exekuce nebo exekutora bylo již samotné postoupení pohledávky, na jehož základě byl posléze podán návrh na vstup nového oprávněného do řízení. Návrh na procesní nástupnictví pak navazuje na smlouvu o postoupení pohledávky a pro účely posouzení, zda se jedná o zneužití práva, s ní vytváří jeden celek. Jestliže je zneužitím práva samotná smlouva o postoupení pohledávky, musí být zneužitím práva i na postoupení navazující návrh na vstup jiného oprávněného do řízení. Zatímco v prvé situaci může být věcně projednán opětovný návrh na vstup téhož subjektu do řízení na straně oprávněné, odůvodněný změněnými okolnostmi na straně tohoto subjektu (např. v tom, že v mezidobí se stal solventním a jeho majetek se nachází na území České republiky, takže již není důvodná obava, že by případná pohledávka na náhrady nákladů exekuce byla nevymahatelná), ve druhé situaci existuje překážka věci pravomocně rozhodnuté, a proto ani např. změna v majetkových poměrech tohoto subjektu nemůže ničeho změnit na tom, že již samotná smlouva o postoupení pohledávky je zneužitím práva, takže zneužitím práva musí být i na postoupení navazující návrh na vstup jiného oprávněného do řízení.
Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, Mgr. Bohumil Brychta, soudní exekutor č. 194, IČ 611 87 836, DIČ CZ7011102978, se sídlem Nádražní 486, 517 21 Týniště nad Orlicí
tel.: +420 702 807 000, +420 737 393 721 (dražby), e-mail: info@exekuce.hk, ISDS: arekta3, www.exekuce.hk, bankovní spojení: ČSOB, a. s., č. ú. 300 935 780/0300