Dle nálezu Ústavního soudu II. ÚS 873/24 ze 17.7.2025, pokud soud odepřel soudnímu exekutorovi (dále SE) náklady exekuce, konkrétně odměnu, ve svém důsledku vede ke zmenšení jeho řádně a v souladu se zákonem nabytého majetku jako výsledku jeho podnikatelské činnosti, tedy k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 3 Listiny.
V řízení bylo dále vytýkáno obecnému soudu, že změnil usnesení soudu nižší instance, kterým SE přiznal právo na náhradu nákladů exekuce, avšak SE o tom neinformoval, ani ho k odvolacímu jednání nepřizval. SE neměl možnost na svoji obranu jakkoliv argumentovat a rozhodnutí se bránit. Jeho rozhodnutí bylo proto překvapivé. Takovým procesním postupem porušil právo SE na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo na projednání věci v přítomnosti osoby, které se rozhodnutí dotýká, zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny.
Podle čl. 11 odst. 1 Listiny má každý právo vlastnit majetek. Podle čl. 26 odst. 3 Listiny má každý právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo na projednání věci v jeho přítomnosti s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Postavení SE je charakteristické svou smíšenou povahou. SE vystupuje na jedné straně v postavení veřejného činitele (exekučního soudu), vydává usnesení závazná pro jejich adresáty, rozhoduje o odvolání a činí úkony, které v jiných případech náležejí soudcům. Na druhé straně má ale zároveň postavení s prvky podnikatelské činnosti, jehož cílem je generovat prostředky nutné k pokrytí nákladů spojených s exekucí a zisk. SE má tedy v průběhu exekuce dvojí postavení a jeho charakter se mění. Je totiž třeba odlišovat vlastní exekuční činnost při vymáhání pravomocného rozhodnutí, kdy vystupuje jako veřejný činitel, od jeho postavení při rozhodování soudu o nákladech řízení, kdy je v postavení účastníka řízení [k tomu srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (ST 23/42 SbNU 545)].
V nálezu ze dne 27.11.2008 sp. zn. III. ÚS 363/06 (N 204/51 SbNU 557) Ústavní soud konstatoval, že SE má vedle postavení veřejného činitele i postavení účastníka soudního řízení, a to v té jeho části, kdy soud rozhoduje o jeho nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů. Jde tedy o tzv. účastenství pro určitý úsek řízení, a to ten, kde se rozhoduje o jeho (dílčím) nároku plynoucím z procesního práva. Jeho postavení je v tomto ohledu srovnatelné s postavením např. svědka či znalce (tlumočníka). Rozhodování o nákladech exekuce, byť jde o nárok vyplývající z procesního práva, se s ohledem na povahu činnosti SE, jako podnikatelského subjektu, dotýká jeho oprávněných zájmů (majetkové sféry). Právo na odměnu souvisí s ústavně zaručeným základním (hmotným) právem zakotveným v čl. 26 odst. 3 Listiny. Ústavní soud v tomto nálezu uzavřel, že rozhodují-li obecné soudy o odměně SE podle § 5 odst. 1 exekutorského tarifu, jsou povinny postupovat tak, aby SE měl možnost reagovat na argumentaci povinného a vyjádřit se k provedeným důkazům. Pokud tak neučiní, porušují čl. 38 odst. 2 Listiny.
K okamžiku vzniku nároku SE na úhradu nákladů exekuce se vyjádřil Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3250/14, kde konstatoval, že "soudní exekutor má právo na úhradu nákladů exekuce podle § 87 až 89 exekučního řádu ve spojení s § 270 a 271 občanského soudního řádu, a to zásadně povinným. Toto právo trvá již od okamžiku nařízení exekuce (resp. okamžiku, kdy byl k jejímu vedení exekučním soudem pověřen), s výjimkou situací, kdy je třeba za v řízení úspěšného účastníka namísto oprávněného považovat povinného (tak by tomu bylo např. tehdy, kdy by exekuce byla zastavena z důvodu spočívajícího na straně oprávněného)." Právě touto úplatou je zajištěna nezávislost soudního exekutora. Na uvedených závěrech setrval Ústavní soud v dalších svých rozhodnutích, a to nálezu ze dne 10.1.2018 sp. zn. II. ÚS 502/17 (N 4/88 SbNU 69), nálezu ze dne 28.5.2019 sp. zn. II. ÚS 3303/18 (N 100/94 SbNU 221) nebo nálezu ze dne 30.9.2019 sp. zn. III. ÚS 1576/19 (N 167/96 SbNU 137).
Podle citovaného nálezu sp. zn. IV. ÚS 3250/14 má soudní exekutor vůči povinnému právo na náhradu nákladů exekuce, včetně odměny v minimální výši, již v době, kdy byl pověřen provedením exekuce, a to bez ohledu na to, že jím do doby zahájení insolvenčního řízení nebylo v rámci exekuce vymoženo žádné plnění a zároveň nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce.
Ústavní soud dále ve své judikatuře [např. nález ze dne 6.9.2016 sp. zn. IV. ÚS 378/16 (N 166/82 SbNU 609) a na něj navazující nálezy ze dne 17.1.2017 sp. zn. IV. ÚS 2264/16 (N 11/84 SbNU 147), ze dne 21.2.2017 sp. zn. I. ÚS 2898/16 (N 32/84 SbNU 381), ze dne 18.7.2017 sp. zn. III. ÚS 1731/16 (N 126/86 SbNU 161) a další] vychází z toho, že účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení (viz i nález sp. zn. IV. ÚS 2881/17). Naopak za protiústavní shledal praxi, podle níž je SE povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel úpadce náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásit do insolvenčního řízení.
V usnesení ze dne 27.1.2015 sp. zn. I. ÚS 1977/14 se Ústavní soud přihlásil k judikatuře obecných soudů (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 23 Co 9/2003), podle níž příkaz k úhradě nákladů exekuce pozbyde svých účinků vydáním rozhodnutí o zastavení exekuce. Příkaz k úhradě nákladů lze přitom vykonat toliko v exekučním řízení, v němž byl takový příkaz vydán. Je-li však exekuční řízení zastaveno, dojde tím k jeho skončení, přičemž exekutor zároveň pozbyde svého oprávnění exekuci (a tím i dříve vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce) vykonat [srov. § 51 písm. b) exekučního řádu], v důsledku čehož se rozhodnutí stane nevykonatelným.
Podle výše zmiňované judikatury Krajského soudu v Hradci Králové (viz usnesení sp. zn. 23 Co 9/2003), kterou Ústavní soud neshledal neústavní, příkaz exekutora k úhradě nákladů na exekuce ztrácí své opodstatnění v případech, kdy je zřejmé, že exekuce nebude provedena a zastavením exekučního řízení se stává příkaz k úhradě nákladů exekuce neúčinným (nevykonatelným). Tento závěr lze vztáhnout ovšem toliko k těm pravomocným příkazům k úhradě nákladů exekuce, na jejichž základě nebylo vymoženo ničeho.
Rozhodnutím i o těch nákladech exekuce, které byly vymoženy na základě pravomocných příkazů k úhradě nákladů exekuce soud podstatně zasáhl do základních práv SE. SE řádně odvedl svoji činnost, splnil své povinnosti SE, po povinném vymohl část dlužné částky včetně své odměny v podobě nákladů exekuce, a to ještě před tím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného. V době zahájení a průběhu insolvenčního řízení na majetek povinného SE nemohl přihlásit svou pohledávku na náklady exekuce odpovídající již vykonané činnosti do insolvenčního řízení a nebyl oprávněn požadovat jejich zaplacení v insolvenčním řízení, neboť tato pohledávka byla v dané době uspokojena a nebylo co přihlašovat.
V důsledku napadeného rozhodnutí soudu tak je SE fakticky odpírána náhrada nákladů exekuce, tedy odměna, což ve svém důsledku vede ke zmenšení jeho řádně a v souladu se zákonem nabytého majetku jako výsledku jeho podnikatelské činnosti, tedy k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 3 Listiny.
Při rozhodování o nákladech řízení má SE srovnatelné postavení s ostatními účastníky řízení (srov. výše citované stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/96 nebo nález sp. zn. III. ÚS 363/06).
Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, Mgr. Bohumil Brychta, soudní exekutor č. 194, IČ 611 87 836, DIČ CZ7011102978, se sídlem Nádražní 486, 517 21 Týniště nad Orlicí
tel.: +420 702 807 000, +420 737 393 721 (dražby), e-mail: info@exekuce.hk, ISDS: arekta3, www.exekuce.hk, bankovní spojení: ČSOB, a. s., č. ú. 300 935 780/0300